Vendula Chalánková vystavila hyperrealistické malby Elektrických spotřebičů, jejichž rozměry odpovídají skutečné velikosti námětů. Znovu, podobně jako ve svých předchozích malbách a objektech, si zde pohrává s atributy současné doby a zasazuje je do provokativních, kontrastních a komických souvislostí. Mikrovlnky a lednice rozvěšené po bílých stěnách galerie působí lehce komicky. S nadsázkou parodují bezhlavé utrácení a konzum. Zároveň tím provokuje k věčným otázkám o utilitárnosti a hodnotě současného umění, ale i estetického požadavku dnešních domácností.
Tomáš Ronovský se na jihlavské výstavě představuje jako věčný umělec-vynálezce, chcete-li leonardovsky neklidný experimentátor. Recykluje, kolážuje, zapojuje do elektrických obvodů. Je zaujatý vesmírem a technikou. Jeho výtahová kabina si pohrává s našimi vjemy a postřehem. Z kosmických námětů pochytáme střípky složitosti Tomášových úvah. Zachází až za hranice lidské rasy. Portrétuje robota jako by šlo o opravdovou osobnost. Skrze skla od starého autobusu sledujeme v přímém přenosu jakési války světů. Jinak se Tomáš výrazně věnuje malbě, na této výstavě však dokazuje svoji tvůrčí všestrannost.
Objekty Vítka Krause nás nenechají nečinně stát a sledovat, ale záměrně vyzývají k aktivitě. Roztoč rotor, abys viděl celý obraz! Slož obraz podle svého vkusu či nevkusu! Zalej rostlinky na plátně, abys viděl, kam až vyrostou ikonické tvary! Potěžkej si Zlato, ať zjistíš jeho pravou podstatu! Vít je bytostný performer a takový se jeví i na výstavě. Nenechá diváky na pokoji. Postrkuje je k činnosti. V zachycování grimas tématicky navazuje na svoji dřívější tvorbu, která se dotýkala zkoumání proměn lidské identity.
Petr Šesták přivezl do Jihlavy symbolické poselství o duši člověka. Jeho environmentální projekt Animus sestává ze tří částí - malované talíře s vepsanou povídkou, velká mechem „obrostlá“ velryba, obklopená drobnými hliněnými postavičkami a vneposledku časosběrná fotoanimace, kde je záznam 45 dnů trvající hladovky autora. Stravu hmotnou zde Petr doslova nahradil stravou duchovní, což dokládají také talíře naplněné nikoli jídlem, nýbrž jungiánskými příběhy o ženském principu v mužské duši. Nad vším poletují, dumají a tvoří drobné loutky neboli autorovy alter ega.
Mariana Pallu lze pokládat za duchovního guru všech dalších zúčastněných tvůrců výstavy. Během svého několikaletého působení na brněnské Fakultě výtvarných umění v ateliéru Environmentu ovlivníl řadu talentovaných osobností včetně výše jmenovaných. Sám, jak dokládá ve svém doprovodném textu k výstavě, se zamýšlí nad nesmyslem jako relevantním tématem v tvorbě umělce a posouvá při tom hranice zase o kousek dál. Na výstavě jsou nejenom „hliněné“ obrazy s Pallovým nezaměnitelným rukopisem, ale také několik klacíků jeho pejska Bruna, který už má na kontě slušný soupis galerií, kterými toto „dílko“ prošlo.
Výstava je svižná a zábavná, plná rozličných prostředků, materiálů a forem. Přitom nepostrádá duchovní náboj a nabízí srovnání zcela odlišných směrů, kam se současné umění vydává.
Jana Laubová
